8. - 11. července 2021
Memoriál Šárky Víchové‑Peškové
ŠKODA AUTO a.s., Generální partner
UCI

Bezproblémový závod, s holkama jsme byly jedna parta, vzpomíná na Krásnou Lípu dosud jediná česká šampionka

Ilustrační obrázek
Bylo to v roce 1989, kdy tehdy čerstvě čtyřiadvacetiletá nejlepší tuzemská cyklistka Radka Kynčlová přebírala v Krásné Lípě trofej pro vítězku 2. ročníku Tour de Feminin (tehdy se závod jmenoval VC PIS SPOFA).

Obhájila prvenství z předchozího roku. Byla první Češkou, která tento etapový podnik na severu Čech vyhrála. A i po 32 letech dosud jedinou.

Tehdy v roce 1989 byla na vrcholu kariéry, ověnčená domácími tituly v barvách domácího klubu AŠ Mladá Boleslav.

"Já jen málo vzpomínek dokážu přiřadit ke konkrétnímu místu a datu. Ale Krásná Lípa byl bezproblémový závod. Pan Vích ho měl vždy skvěle zorganizovaný. A ta příroda kolem. I když při samotném závodě to člověk moc nevnímá," řekla Kynčlová v rozhovoru pro web Tour de Feminin. Ke dvěma celkovým triumfům přidala ještě stříbro v roce 1990. Vyhrála celkem 4 etapy a v dalších 4 brala stříbro. Tehdy se závod ještě jezdil jen jako tříetapový.

Tenkrát před třemi dekádami v malebném prostředí Lužických hor jezdilo sotva 30 závodnic, jen Češky a Slovenky. Až později se stal závod mezinárodním a výrazně zmohutněl co do počtu účastnic.

Kynčlová vzpomíná, jak všechny tu byly jedna parta. Jarmila Snahničanová, Ildiko Páczová, Iveta Šitárová, Eva Orvošová či Šárka Víchová (pro níž její otec Jiří Vích Tour de Feminin vlastně založil). Tehdejší hvězdy československého pelotonu.

"Byla jsem se všemi v pohodě. Třeba s Jarmilou Snahničanovou jsme se znaly z lyží a na kole jsme začínaly na stejném závodě - na mistrovství republiky v roce 1986. S Ivetou Šitárovou jsem byla na reprezentačních akcích na pokoji a když se jí nevyplatilo jezdit domů, byla totiž až z východního Slovenska, spala u mě v Boleslavi. Dnes žije v Londýně, ale stále jsme v kontaktu."

I když cyklistická kariéra Kynčlové trvala jen necelých 5 sezón, byla velmi výsledkově plodná. Kromě dvou triumfů na Tour de Feminin vyhrála například i dvakrát Gracii. Odstartovala už na výše zmíněném závodě - na mistrovství republiky v Plzni 1986 vybojovala druhé místo. Ještě do konce sezony vyhrála několik závodů a etapáků. Triumfem na 1. ročníku Bohemie se navíc nominovala do reprezentace.

Tehdy ještě stále ale cyklistiku nevnímala jako sport číslo jedna. Tím bylo lyžování. "To přišlo až poté. Přestěhovala jsem se z Vrchlabí do Mladé Boleslavi a začala se cyklistice věnovat naplno.

Celou svou krátkou kariéru čerpala podle svých slov z fyzičky, kterou nabrala právě v lyžování. Cyklistikou se bavila. "V lyžování jsem hodně dřela a nervovala se," přiznala.

Na přelomu 80. a 90. let patřila v socialistickém Československu mezi nejlepší. A dostala se i do zahraničí. 

"Jezdívaly jsme tam tři velké etapáku. Postgiro v Norsku, Giro d´Italia, Tour de Laude, což bylo předchůdce Tour de France. V roce 1990 jsme s Evou Orvošovou odletěly do USA na Tour of Texas. A každý rok na mistrovství světa. Na těchto závodech se scházela celá světová špička," vzpomíná.

Právě na Tour de Laude staví v osobních výsledcích nejvýš. Po samostatném úniku tu vyhrála etapu. Na Postgiru v 1988 skončila celkově pátá, rok nato byla 20. v silničním závodě na mistrovství světa ve francouzském Chambery. "A nesmím zapomenout na vyhrané mistrovství republiky doma v Boleslavi," připomněla slavný triumf.

Přiznává, že na závodění v Krásné Lípě už mnoho konkrétních vzpomínek nemá. "Každý rok jsem odjezdila minimálně 50 závodních dnů. A třeba až nedávno jsem z tréninkových deníků zjistila, že jsem závodila třeba v Litvínově. Vůbec si nepamatuji, že bych tam někdy byla," usmála se.

Rivalita tehdy příliš nepanovala, vlastně se ani příliš nespolupracovalo. Ale role v pelotonu byly rozdělené. "Bylo to dané výkonností. Kopce = já a Orvošová. Spurt = Páczová a Šitárová."

V roce 1990 cítila, že výkonnost jde dolů. Fyzička nabraná z lyžování docházela a závody hlavně v zahraničí začaly bolet. "V Texasu po dvou defektech v jedné etapě a asi hodinové ztrátě jsem začala pomáhat Evě Orvošové. Byla jsem něco jako dnešní domestik. Ten rok už jezdila velmi dobře a já našla další smysl a motivaci k závodění."

Jenže celkově už to nebylo ono. Změnil se jí osobní život. Našla si známost. Ale přidaly se zdravotní potíže, které krátce poté její kariéru ukončily. Navíc v roce 1990 přestala mladoboleslavská Škoda cyklisty zaměstnávat jako sportovce. "I proto jsem se rozhodla se sportem skončit a zůstat ve Škodovce jako řadový zaměstnanec."

Pravidelně na kole jezdila ještě donedávna. "Dokonce jsem si koupila nové kolo. Ale pak začaly převažovat in-line brusle. Dnes sport sleduji víc v televizi a na kole jezdím jen do práce." Žije v Mladé Boleslavi a pracuje v tamní Škodovce.

Speciálně ženskou cyklistiku nesleduje, zákulisí sportu nechce komentovat. Přijde jí, že se z pelotonu vytratila radost. 

"Někteří jsou za úspěchem přes "mrtvoly", obětují mnohdy svoje zdraví. Další to dělají pro slávu a zviditelnění se. Jednou z výjimek je Peter Sagan, který baví sebe i nás diváky," uzavřela Radka Kynčlová - první a dosud jediná česká vítězka Tour de Feminin.

Vizitka

Radka Kynčlová (* 1965)
bývalá čs. reprezentantka
závodní cyklistice se věnovala od roku 1986 do 1990
má 2 tituly z MČR (1987+1989) na silnici a 1 z dráhy (1990)
Na MS 20. v roce 1989 v závodu s hromadným startem
Vítězka etapy na Tour de Laude (Fra) 1989
18. na Giro d´Italia 1989
Na Tour de Feminin vyhrála celkově v letech 1988 a 89, v roce 1990 byla druhá
(celkem vyhrála 4 etapy, ve 4 skončila druhá)
Dva triumfy má rovněž z etapové Gracie (1988+90)
Žije v Mladé Boleslavi.

Foto: Archiv Radky Kynčlové